XI. Svému sonetu.

Jaroslav Vrchlický

Již všecko řek’ jsi světu, milý brachu, vzruch mládí, jara puk i lásky plání, sny hrdé krásy, děs i záchvěv strachu, boj o skývu i mozol v hrubé dlani; tu dumnou elegii našich plání, pouť genia, jenž smýká křídla v prachu, vzlet andělský do safíru a nachu, teď ztichni! – Dlouhé nudí umírání. Háv měnil’s i svůj tanec podle střihu ať doby již či vyvolené látky, svým rhytmem trojí naplnil jsi knihu. Tož ztichni! Slední žampaňského zátka již buchla k stropu, zadními, hle, vrátky se šourá Smrt – jak ty, vše béře zkrátka.

Patří do shluku

valčík, sál, karneval, tančit, polka, parketa, tanec, čtverylka, bál, piano

152. báseň z celkových 549

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POHÁDKA PORCELÁNOVÉ FIGURKY (Antonín Klášterský)
  2. Popeleční středa. (Jaroslav Vrchlický)
  3. IV. Myšlénky blaseovaných. (Jaroslav Vrchlický)
  4. První kapitola. (Josef František Karas)
  5. ŠPANĚLSKÉ TANEČNICI. (Adolf Brabec)
  6. MAG VALČÍK. (Zikmund Winter)
  7. KARNEVAL DUŠE. (Jaroslav Vrchlický)
  8. PROTEST. (Emanuel z Čenkova)
  9. Háje, kde se tančí. (Otto Gulon)
  10. DĚTSKÉ HRY. (Jaroslav Vrchlický)