Tucha probuzení.

Jaroslav Vrchlický

Tucha probuzení.
Spal jsem jako v zimě les sněhem zapadlý, u kořenů mech i vřes uvadlý. Spal jsem dlouho – dlouhá zima a v té se to sladce dřímá. Skřípla větev nárazem vichrů severních, a já střásal v sirou zem sníh a sníh. Křikl pták, to havran lačný, šedými jenž letěl mračny. Nebyla to vesny báj ani o ní sen, čím se zachvěl kolem háj rozrušen, náhoda jen malá, všední, která střásá listí slední. [143] A přec života v tom zvěst, budiž za tu dík! já zřel v chladnou záři hvězd okamžik, leč v tom jednou již jsem cítil mízy proud, jenž v kmen se řítil. 144

Kniha Pavučiny (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický