Tucha probuzení.

Jaroslav Vrchlický

Spal jsem jako v zimě les sněhem zapadlý, u kořenů mech i vřes uvadlý. Spal jsem dlouho – dlouhá zima a v té se to sladce dřímá. Skřípla větev nárazem vichrů severních, a já střásal v sirou zem sníh a sníh. Křikl pták, to havran lačný, šedými jenž letěl mračny. Nebyla to vesny báj ani o ní sen, čím se zachvěl kolem háj rozrušen, náhoda jen malá, všední, která střásá listí slední. A přec života v tom zvěst, budiž za tu dík! já zřel v chladnou záři hvězd okamžik, leč v tom jednou již jsem cítil mízy proud, jenž v kmen se řítil.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

398. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. USÍNAJÍCÍ ZEMĚ. (František Taufer)
  2. ADVESPERASCIT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. Marné čekání. (Alois Škampa)
  4. PODZIMNÍ NOC. (Antonín Klášterský)
  5. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  6. ÚTĚCHA (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Mráz. (Alois Škampa)
  8. Zvonek (Antonín Klášterský)
  9. MEDITACE. (Vladimír Frída)
  10. STESK V LESE. (Adolf Heyduk)