Zvonek

Antonín Klášterský

Za vlídné noci, večera sklonku, který mne ovál svým chladem, slyšel jsem z okna tichý hlas zvonku tkvícího v poupěti mladém: Dosti už spánku v kolébce stmělé, spánku a klidu a snění, chci se už rozvít plně a cele kalich svůj nořit v zář denní! Do záře, ruchu, vzduchu a jasu, kde to vše zní a se nítí! – Jak když duch mladý, nedočkav času, vrhá se v rozkoš a žití. Druhý den ráno rozvil se zcela, padal žár úpalným hnětem, odpůldne bouře divoká hřměla nad malým užaslým květem. A kdy vše stichlo v stínech a tmavu, hvězdné kdy zaplálo nebe, zvonek ten mladý sklonil svou hlavu – rád se zas uzamknul v sebe.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1093. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HODINY. (Karel Babánek)
  2. None (Karel Babánek)
  3. Duma zimní noci. (Adolf Heyduk)
  4. ADVESPERASCIT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. DO NOCI... (Karel Babánek)
  6. PO NEBI MRAKY. (František Kvapil)
  7. PŮLNOČNÍ VĚTRY. (Adolf Červinka)
  8. Při bouři noční. (Xaver Dvořák)
  9. SEŠEŘENÍ. (Roman Hašek)
  10. ZA BOUŘNÉ NOCI. (Antonín Klášterský)