DO NOCI...

Karel Babánek

Do noci světlo kmitá z nizoučkých oken tmou, skučící vítr kvíle naříká dědinou. Ledovou dlaní hází sníh nízkých do oken, tam v jizbě všichni žijí jakýsi těžký sen. Tam matka v žalu chodí a jako bez duše, do noci naslouchá jen, jak v zlé by předtuše. Den celý jen se modlí a bohu žaluje, a dcera plátno bílé slzami svlažuje. Na bratra myslí v poli a v noc se zadívá, tam bouří vichr divě, a děs jí zachvívá. Za stolem otec sedí, má hrdé čelo hor, a v zachmuřeném zraku stajený jejich vzdor.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1015. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vzpomínka na matku. (Adolf Brabec)
  2. Zvonek (Antonín Klášterský)
  3. NAŠÍ RODINĚ (Miloš Červinka)
  4. NA DUŠIČKY. (Petr Fingal)
  5. None (Karel Babánek)
  6. A ROKY JDOU... (Karel Babánek)
  7. Při bouři noční. (Xaver Dvořák)
  8. PŮLNOČNÍ VĚTRY. (Adolf Červinka)
  9. NÁVRAT DOMŮ. (Emanuel z Čenkova)
  10. VETŘELEC. (Karel Babánek)