Zvonek

Antonín Klášterský

Zvonek
Za vlídné noci, večera sklonku, který mne ovál svým chladem, slyšel jsem z okna tichý hlas zvonku tkvícího v poupěti mladém: Dosti už spánku v kolébce stmělé, spánku a klidu a snění, chci se už rozvít plně a cele kalich svůj nořit v zář denní! Do záře, ruchu, vzduchu a jasu, kde to vše zní a se nítí! – Jak když duch mladý, nedočkav času, vrhá se v rozkoš a žití. Druhý den ráno rozvil se zcela, padal žár úpalným hnětem, odpůldne bouře divoká hřměla nad malým užaslým květem. 65 A kdy vše stichlo v stínech a tmavu, hvězdné kdy zaplálo nebe, zvonek ten mladý sklonil svou hlavu – rád se zas uzamknul v sebe. 66

Kniha Poli a lesy (1892)
Autor Antonín Klášterský