Symposion.

Jaroslav Vrchlický

V době mládí s druhy veselými číš jsem prázdnil, růže ve vlasech, mnohá pravda frašnými co rýmy v masce fauna skryta v sladký spěch zvlnila má ňadra a v tom jimi nadšení žár šleh’. Pozděj v jizbě svojí nad knih stohy ustaranou ukláněl jsem tvář, hledal jinde pravdu, nové bohy, opuštěný světem samotář. Býku lže jsem odvážně sáh’ v rohy, vrh’ mu v oči přesvědčení zář. Nyní tich i bez knih o samotě vyhaslý zrak upírám již v zem, po radosti, práci, po životě stíny táhnou, znám je, tiše sem. Co nebylo v myšlénce ni hmotě, vyrůstá mi snem. To je pravé symposium duchů, můj k nim sedá jako plachý host, ne víc cizinec, v jich tichém ruchu stejně s příštím vítá minulost, a co nyní splývá k mému uchu, věř mi, toho pro věčnost je dost!

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

781. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. Usnulo mi srdce v ňadru (Rudolf Pokorný)
  2. ČERVÁNKY. (Antonín Jaroslav Klose)
  3. Nevzpomínej na mne! (Rudolf Pokorný)
  4. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  5. VZPOMÍNKA Z ARKA. (Adolf Brabec)
  6. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  7. ŽIVOTEM. (Adolf Brabec)
  8. Duma při sklonku mého 25letého učitelování. (Adolf Heyduk)
  9. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  10. XXXVI. Když mrazivý dech na podzim (Vincenc Furch)