Měsíc.

Jaroslav Vrchlický

Měsíc.
Co chce ta bledá maska tam, jež okny ke mně se dívá? Tak civí jako zrada a klam a šilhá jakoby živa? Můž’ jeden matný její svit tak duši lidskou stížit, ví ona, co jest mříti a žít, a v záhad temno se hřížit? Svět vyhaslý jest. A přec v něm cos magického zbylo, jež nechtíc mluví k duši všem, snů pásmo z čehož se lilo. Mne jedině můž’ smířit s ním, při šalbě své tak je sladký, 162 já srovnal bych jej s prsem tvým, jenž rovněž tak stříbrný, hladký, Jenžjenž rovněž má tu magickou moc, z níž nebe mé i peklo stkáno, a svítí kouzelně v moji noc. Ty směješ se? – Řekni jen: Ano! 163

Kniha Pavučiny (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický