Měsíc.

Jaroslav Vrchlický

Co chce ta bledá maska tam, jež okny ke mně se dívá? Tak civí jako zrada a klam a šilhá jakoby živa? Můž’ jeden matný její svit tak duši lidskou stížit, ví ona, co jest mříti a žít, a v záhad temno se hřížit? Svět vyhaslý jest. A přec v něm cos magického zbylo, jež nechtíc mluví k duši všem, snů pásmo z čehož se lilo. Mne jedině můž’ smířit s ním, při šalbě své tak je sladký, já srovnal bych jej s prsem tvým, jenž rovněž tak stříbrný, hladký, jenž rovněž má tu magickou moc, z níž nebe mé i peklo stkáno, a svítí kouzelně v moji noc. Ty směješ se? – Řekni jen: Ano!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

666. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZA TICHÝCH BLESKŮ. (Eliška Krásnohorská)
  2. Svět. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Ó hleďte jen tu věčnou tajemnici, (Adolf Heyduk)
  4. PŘI OBJEVENÍ NOVÉ PYRAMIDY V MEYDUNU. (Jaroslav Vrchlický)
  5. ZRCADLO NOCI. (Antonín Klášterský)
  6. None (Josef Holý)
  7. Pastucha haleká, a myslivé se níží (Richard Weiner)
  8. TEMNÁ TVÁŘ (Hermor Lilia)
  9. VII. Vám, geniové světoví, (Alexandr Balcárek)
  10. Modlitba k Buddhovi. (Jaroslav Vrchlický)