ZRCADLO NOCI.

Antonín Klášterský

Jen za dne lze být neupřímný k sobě, sám sobě lhát a klamat sebe sám, v svou masku, již vzals k úskoku či k hrám, se vžít, stínit chytře oči obě. Leč Noc když přijde, ticho kol jak v hrobě, sta očí hvězdných v duši hledí nám, a s líce padá maska, s duše klam, a tváří v tvář zříš vině své i zlobě. Ó, marně hledíš skolébat se do sna, se spít jak starých zvěstí králové, když sťatých se jim zjevovaly hlavy! Noc, zrcadlo jak černé, kovové, se kolem všude zvedá, neúprosná, a před tvou vlastní podstatu se staví.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

1036. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pastucha haleká, a myslivé se níží (Richard Weiner)
  2. Jen štítem pravdy lze se chvilku krýti (Adolf Heyduk)
  3. Ó hleďte jen tu věčnou tajemnici, (Adolf Heyduk)
  4. PÍSEŇ O NEVYHLADITELNÉM ZLU (Antonín Sova)
  5. Měsíc. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PŘÍRODĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. PŘÍCHOD (Jaroslav Vrchlický)
  8. Člověk přírodě. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Požívání Boha (Xaver Dvořák)
  10. 244. Touha. (Jan Petr Jordan)