Požívání Boha

Xaver Dvořák

Tvou bytost objat celou, v hloub tajemství se ponořit, v tvář Tvoji, slávou skvělou, smět svojí tváří zřít! Ó rozkoš pochopení a nejsladší všech vědomí, že nad Tebe už slasti není, že v Tobě všecko zkvetlo mi. Že není záhad více, že všecky v Tobě rozkvetly, a smutky s duše padajíce, květ svadlý ve propastech tlí. A věřit, že už věčně v tom ráji nic se nezmění, a milovat Tě nekonečně tak bez ztráty a bez chvění. Že nic mne neodpoutá, ni zloba smrti ani hřích, že z démantu jsou pouta a věčnost krouží v nich. Tvá přítomnost je mannou, Tvůj pohled víno opojné, Tvé myšlenky tak vanou jak sladké zpěvy noci, dne. Tvá sláva hod je duší, slast do věčnosti trávená, a nikdo konce nevytuší a nad věčnost je líbezná!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

258. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ó hleďte jen tu věčnou tajemnici, (Adolf Heyduk)
  2. TROJJEDINÝ (Xaver Dvořák)
  3. NA RUBU ŽENSKÉHO PORTRETU. (Richard Weiner)
  4. VŠE ZNÁMO TAK.... (Karel Babánek)
  5. Jak to bývá. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Duše přírody. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Člověk přírodě. (Jaroslav Vrchlický)
  8. STÍNEM I JASEM. (Čechoslav Ostravický)
  9. NOČNÍ KONTEMPLACE. (Zikmund Winter)
  10. NA USMÍŘENOU. (Josef Lukavský)