ZRCADLO NOCI.

Antonín Klášterský

ZRCADLO NOCI.
Jen za dne lze být neupřímný k sobě, sám sobě lhát a klamat sebe sám, v svou masku, již vzals k úskoku či k hrám, se vžít, jí stínit chytře oči soběobě. Leč Noc když přijde, ticho kol jak v hrobě, sta očí hvězdných v duši hledí nám, a s líce padá maska, s duše klam, a tváří v tvář zříš vině své i zlobě. Ó, marně hledíš skolébat se do sna, se spít jak starých zvěstí králové, když sťatých se jim zjevovaly hlavy! Noc, zrcadlo jak černé, kovové, se kolem všude zvedá, neúprosná, a před tvou vlastní podstatu se staví. 45

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský