PŘÍRODĚ.

Jaroslav Vrchlický

Ty často maskou květu, vzruchu, štěstí jen halíš smrť a prach a zříceniny. Proč svit a jiskry loudíš v tmu a stíny? Zda sama víš, kam tato hra má vésti? Že z hrobu lákáš pestrobarvé kvítí, mně, synu prachu, malou útěchou. Zda matkou jsi anebo macechou? Mám za pravdu mít zhoubu nebo žití? Jest na člověku bráti z ruky tvojí buď zdar či zmar, a je v té volbě slepý? Zda dovedeš nás jednou k pravdy zdroji, či pouze s námi mumraj velkolepý zapřádáš nevědoma cíle sama? Jsi jevištěm či sama hraješ drama, v němž člověk v posled musí podlehnouti? Rci, zdeptáš lidstvo jako shnilé proutí, či v ňadra svá mu patřit nechajíc mu v konec boha známou zjevíš líc? Mé sny se pralesem tvé krásy derou vždy s nadšením, však má to vina není, že vidím ostny dřív než květy tvoje, že na tvá díla patřím s nedůvěrou a v moři změny, které kol se pění, zřím dlouhé jen a bezúspěšné boje.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

651. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZRCADLO NOCI. (Antonín Klášterský)
  2. Ó hleďte jen tu věčnou tajemnici, (Adolf Heyduk)
  3. Poslední slitování. (Jaroslav Vrchlický)
  4. None (Josef Holý)
  5. Člověk přírodě. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Dědičnost. (Jaroslav Vrchlický)
  7. HLAS VNITŘNÍ. (František Táborský)
  8. Požívání Boha (Xaver Dvořák)
  9. Měsíc. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Modlitba k Buddhovi. (Jaroslav Vrchlický)