Satyr.

Jaroslav Vrchlický

Nad mým ložem, – bezsenné já často noci mám, – skáče satyr, chlupatý jest, sotva snouben tmám, do nich splývá, pak z nich tryskne, šklebí se a zmizí, drsný smích to žití v hoře mojí analysy. Neb já pytvám duši svoji i svědomí hlas, a jsem skoro k smrti vážný, v tom tu satyr zas, jen se chechtá, jen se šklebí, skočí na pelest, a v mé dumy hlasně křičí: „Věř, že štěstí jest!“ Skočím po něm, rukou máchnu, ve tmě zmizí zas, nad mým ložem dál se vleče bez pomoci dlouhou nocí nekonečný čas!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

nymfa, faun, satyr, syrinx, čilimník, hélios, kentaur, flétna, jilm, helios

86. báseň z celkových 333

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Čtyři hlasy. (Jaroslav Vrchlický)
  2. GIARDINO GIUSTI. (Antonín Klášterský)
  3. V bezesné noci. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Při dokončení překladu Ariostova „Zuřivého Rolanda“. (Jaroslav Vrchlický)
  5. II. PAN GUILLEM DE CABESTAING. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PANOVI. (Jaroslav Vrchlický)
  7. XXI. CLAUDIA PROCULA. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Musy do vrzavých břinkly strun, (Josef Holý)
  9. 79. O, kýž aspoň, jako někdy v štěstí (Jan Kollár)
  10. Ekloga letní. (Jaroslav Vrchlický)