Když na Brockenu starý Coleridge stál,

Jaroslav Vrchlický

Když na Brockenu starý Coleridge stál, Když na Brockenu starý Coleridge stál,
zrak zpilý krásou těkat nechal v dál, vše uznal rád, však chladný byl ten vděk, a v hloubi duše svojí jedno řek’, že vše tu cizí proň, vše pomíjí, a pouze tu pěl hymnu Anglii: „Ty moje královno, ty Anglie, ty bohy vyvolená má drahá vlasti!“... Browning později, hnán k Trafalgaru mořskou peřejí, zřel Gibraltár, jak v severní mze stál, a „Jak ti sloužit, Anglie má, všady zřím tě,“ sebe ptal! To blázni nebyli neb šosáci; od divů všech zrak zpilý potácí se domů zas a v citu hrdosti jen vlasti zpívá hymnu radosti a každým křídlem touhy své k ní letí. Vy zastyďte se, dekadenti, děti! 196

Kniha Pavučiny (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický