Tomu, jenž píše pod značkou M–s. V–s.
Máš pravdu, mrtví jsmejsme, a přece živi,
máš pravdu, žijemežijeme, a mrtví jsme,
kol život vře, proud bezbřehý a divý,
a vlna každým dnem se divě dme.
A každá něco urve. – Z prvu baví
ty ztráty všecky v blány znamenat,
však dnů je víc, ztrát víc a v sled to znaví,
a moudrost všeho největší – jít spat.
Však pod kámen, kde naši drazí dřímou,
nám vejít brání přísná povinnost,
a sfinze-světu odpověď dát přímou,
jest každý z nás zde příliš plachý host.
Co tedy zbývá? Mrtví žíti dále,
když velí srdce, ob čas hluchým pět,
a vědět jen, v své myšlence, v svém žale,
jak cizí světu jsme, nám cizí svět.
[209]
Tak psal jsem tyto „pavučiny“ Tobě,
mrtvému mrtvý – oba živi přec,
když mrtvý v sled si přivykne v svém hrobě,
proč nezvyk’ by si živý na svou klec?
Tak žije dál v své dumě, snění, tuše,
věř, rozdíl není velký, jako dřív;
kdo ztratil zde, co rád měl z celé duše,
je světu mrtvý, třeba tělem živ.
7. III. 1897.
J. V.
210
OBSAH.
V lebky koutě zavěšený3
Suspiria.
Musím!7
Elegie8
Suspiria I.10
II.11
Slovo12
Divoká jízda14
Co srdce cítí16
V zlatém dešti17
Trpět19
Divný host21
Když starý strom23
Sloky o štěstí26
Co zbude27
Někdy29
Duo30
Píseň31
Krvácí32
Sen34
Naladění36
Bývalému příteli37
Do dálky!39
Chtít zapomenout!40
Umdlená křídla41
Oda polemická43
Desítiverší.
Kukačka47
Myšlénky48
Cestou49
Quies50
[211]
Literární polemiky51
Moudrost52
Bubliny53
S estaSiesta54
Glossa k známému verši Hálkovu55
Okovy56
Krajiny57
Dne 6. července58
Pausy.
Cyklus prvý.
Černá tůně61
V bezvětří63
Píseň tuláka65
Pohádka o zrnku prachu66
Satyr v mřížmříži zámeckého parku68
Lekce botanická71
Moudrost orientálská72
Dívka a sfinga73
Úspěch7476
Madrigal7677
Dětská píseň o Řípu7774
Bída78
Žaponerie80
Marnost nad marnost81
Šťastně milujícím82
Polabině83
Siesta v září84
Jeseň85
Všední život86
Causerie večerní88
Zpět i vpřed.
Sen93
První vráska95
Fragmenty kosmické I.96
II.97
V šťastné chvíli98
V tuše jeseně99
Na strništi100
Malý román. I.102
II.104
III.106
IV. (Po 22ti letech)107
Sám divím se108
Intermezzo noční. I.109110
II.111
U Labe112
Omnia mea113
Mrtvé lásce116
[212]
Str.
Hymny I.117
II.120
Dante123
Starý obraz125
Ještě dvanáct sonetů samotáře.
I. Hloub a výš129
II. Parmské fialky130
III. Filosofie naší lepší společnosti131
IV. Myšlenky132
V. Svědci133
VI. Jdou lidé spát134
VII. Kohout v městě135
VIII. Vánoce smutných136
IX. Šeptáno do ucha137
X. Mlhavá neděle138
XI. Svému sonetu139
XII. Poslední140
Pausy.
Cyklus druhý.
Tucha probuzení143
Samé hračky145
Děti jdou spat146
Blaho – smutek148
Kdos v noci zpíval149
Symposion150
BilýBílý bez152
Poměry154
Průvodní motiv155
Melodie156
Epitaf157
Xav. Dvořákovi za připsání jeho knihy „Meditace“158
Fatalismus159
Maxu Švabinskému, když mne portretoval160
Poslední cigareta161
Měsíc162
Bajka164
Oči dětí166
Bohatýr167
Rozdíly169
Dobrá zábava170
Satyr171
Nemesis172
Jisté chvíle173
Konec všeho175
„Odysseus“176
Mladým178
Však zítra180
Mé dílo182
[213]
Listy z denníku.
Svou knihu srovnal jsem a zamyslil se nad ní185
Zas básně! – Nač těch zapotřebí187
Já čekal to – dík za to slovo188
Což ale ty víš, co je žití?190
Chcem pouze nitro básníkovo192
A nových pěvců řad přede mnou vstává denně193
Ach, lidskost! – Svaté nám vždy toto bude heslo194
Když na Brockenu starý Coleridge stál196
Ó suggesce!197
Znám starý citát ten – kvas kalí se a bouří199
Ach, odpouštět je sladké!201
Od věků k věkům v prastaré pouti své202
Dnes o mně mlčí se204
Dost myšlenek a dum205
Epilog.
Tomu, jenž píše pod značkou M – s. V – s.209
E: jj + sf; 2004
[214]