Tomu, jenž píše pod značkou M–s. V–s.

Tomu, jenž píše pod značkou M–s. V–s.
Máš pravdu, mrtví jsmejsme, a přece živi, máš pravdu, žijemežijeme, a mrtví jsme, kol život vře, proud bezbřehý a divý, a vlna každým dnem se divě dme. A každá něco urve. – Z prvu baví ty ztráty všecky v blány znamenat, však dnů je víc, ztrát víc a v sled to znaví, a moudrost všeho největší – jít spat. Však pod kámen, kde naši drazí dřímou, nám vejít brání přísná povinnost, a sfinze-světu odpověď dát přímou, jest každý z nás zde příliš plachý host. Co tedy zbývá? Mrtví žíti dále, když velí srdce, ob čas hluchým pět, a vědět jen, v své myšlence, v svém žale, jak cizí světu jsme, nám cizí svět. [209] Tak psal jsem tyto „pavučiny“ Tobě, mrtvému mrtvý – oba živi přec, když mrtvý v sled si přivykne v svém hrobě, proč nezvyk’ by si živý na svou klec? Tak žije dál v své dumě, snění, tuše, věř, rozdíl není velký, jako dřív; kdo ztratil zde, co rád měl z celé duše, je světu mrtvý, třeba tělem živ. 7. III. 1897. J. V.
210 OBSAH.
V lebky koutě zavěšený3
Suspiria.
Musím!7 Elegie8 Suspiria I.10 II.11 Slovo12 Divoká jízda14 Co srdce cítí16 V zlatém dešti17 Trpět19 Divný host21 Když starý strom23 Sloky o štěstí26 Co zbude27 Někdy29 Duo30 Píseň31 Krvácí32 Sen34 Naladění36 Bývalému příteli37 Do dálky!39 Chtít zapomenout!40 Umdlená křídla41 Oda polemická43
Desítiverší.
Kukačka47 Myšlénky48 Cestou49 Quies50 [211] Literární polemiky51 Moudrost52 Bubliny53 S estaSiesta54 Glossa k známému verši Hálkovu55 Okovy56 Krajiny57 Dne 6. července58
Pausy. Cyklus prvý.
Černá tůně61 V bezvětří63 Píseň tuláka65 Pohádka o zrnku prachu66 Satyr v mřížmříži zámeckého parku68 Lekce botanická71 Moudrost orientálská72 Dívka a sfinga73 Úspěch7476 Madrigal7677 Dětská píseň o Řípu7774 Bída78 Žaponerie80 Marnost nad marnost81 Šťastně milujícím82 Polabině83 Siesta v září84 Jeseň85 Všední život86 Causerie večerní88
Zpět i vpřed.
Sen93 První vráska95 Fragmenty kosmické I.96 II.97 V šťastné chvíli98 V tuše jeseně99 Na strništi100 Malý román. I.102 II.104 III.106 IV. (Po 22ti letech)107 Sám divím se108 Intermezzo noční. I.109110 II.111 U Labe112 Omnia mea113 Mrtvé lásce116
[212] Str. Hymny I.117 II.120 Dante123 Starý obraz125
Ještě dvanáct sonetů samotáře.
I. Hloub a výš129 II. Parmské fialky130 III. Filosofie naší lepší společnosti131 IV. Myšlenky132 V. Svědci133 VI. Jdou lidé spát134 VII. Kohout v městě135 VIII. Vánoce smutných136 IX. Šeptáno do ucha137 X. Mlhavá neděle138 XI. Svému sonetu139 XII. Poslední140
Pausy. Cyklus druhý.
Tucha probuzení143 Samé hračky145 Děti jdou spat146 Blaho – smutek148 Kdos v noci zpíval149 Symposion150 BilýBílý bez152 Poměry154 Průvodní motiv155 Melodie156 Epitaf157 Xav. Dvořákovi za připsání jeho knihy „Meditace“158 Fatalismus159 Maxu Švabinskému, když mne portretoval160 Poslední cigareta161 Měsíc162 Bajka164 Oči dětí166 Bohatýr167 Rozdíly169 Dobrá zábava170 Satyr171 Nemesis172 Jisté chvíle173 Konec všeho175 „Odysseus“176 Mladým178 Však zítra180 Mé dílo182
[213] Listy z denníku.
Svou knihu srovnal jsem a zamyslil se nad ní185 Zas básně! – Nač těch zapotřebí187 Já čekal to – dík za to slovo188 Což ale ty víš, co je žití?190 Chcem pouze nitro básníkovo192 A nových pěvců řad přede mnou vstává denně193 Ach, lidskost! – Svaté nám vždy toto bude heslo194 Když na Brockenu starý Coleridge stál196 Ó suggesce!197 Znám starý citát ten – kvas kalí se a bouří199 Ach, odpouštět je sladké!201 Od věků k věkům v prastaré pouti své202 Dnes o mně mlčí se204 Dost myšlenek a dum205
Epilog.
Tomu, jenž píše pod značkou M – s. V – s.209
E: jj + sf; 2004 [214]