Ach, lidskost! – Svaté nám vždy toto bude heslo,

Jaroslav Vrchlický

Ach, lidskost! – Svaté nám vždy toto bude heslo, Ach, lidskost! – Svaté nám vždy toto bude heslo,
 jímž na sta nových hvězd se v lidstva mlhy sneslo, před kterým Kristovy kdys probodené ruce jak slunce svítily, za nimiž revoluce šla v ruce s pochodní bratrství, volnosti všem spásu hlásajíc, čas plesu, rovnosti! Ó strom to zázračný, ve jehož větví stínu plát láskou k bratrům všem, usmířit každou vinu, být první člověk zas a ve všem všudy ryzí! Té písně bájný šum nám z duše nevymizí. Dnes nových hrdin rod zas k lidskosti se hlásí, ji píše na prapor a deptá staré časy, má právě lidskostí být minula chrám zbořen. Do výše s lidskostí! – Však podtínají kořen, ten kořen hluboký, jenž národností zve se, zkad hrdá koruna tvá, lidskosti, výš pne se! Je možno mysliti strom sobě bez kořene? A kořen přec to jest, jenž mízu do cev žene, jím z prsů matky strom svou všecku čerpá vláhu, jímž roste, pne se výš, by stíniti moh’ dráhu, po které kráčeti má člověk příštích věků. A nyní chlapců tlum v opilém vášní vzteku se umí nadchnouti pro kmene nádheru, však svatý na kořen svou vzpíná sekeru, v svém bludu nevidí, že jemu každá rána je kmeni celému, koruně šumné dána, 194 že každou na kořen též peň se otřese, jímž ptactva zpěvný rod hned prchá v úděse, včel, hmyzu plesný ruch, že celé stromu žití se pádem kořenu v zmar, smrt a zhoubu řítí. By heslo měli jen a novou k písni látku, na kořen sahají, syn zbujný na svou matku, jí derou prs i skráň, jí v svatou hlavu buší a k nářkům rodičky jsou zaslepení, hluší, chtí stromů ve stínu si odpočinout jednou – a mlátí v kořen mu! Čí ruce, matko, zvednou se k tvojí obraně, když rvou tě vlastní děti, pod heslem lidskosti psů smečka v lačné změti když na tě vrhnou se, rvou, zapírají tebe? Můž’ bez kořene strom se hrdě vzepnout v nebe? 195
Básně v knize Pavučiny:
  1. V lebky koutě zavěšený
  2. Musím!
  3. Elegie.
  4. Suspiria. I.
  5. II.
  6. Slovo.
  7. Divoká jízda.
  8. Co srdce cítí...
  9. V zlatém dešti.
  10. Trpět...
  11. Divný host.
  12. Když starý strom...
  13. Sloky o štěstí.
  14. Co zbude.
  15. Někdy...
  16. Duo.
  17. Píseň.
  18. Krvácí...
  19. Sen.
  20. Naladění.
  21. Bývalému příteli.
  22. Do dálky!
  23. Chtít zapomenout!
  24. Umdlená křídla.
  25. Oda polemická.
  26. Kukačka.
  27. Myšlénky.
  28. Cestou.
  29. Quies.
  30. Literární polemiky.
  31. Moudrost.
  32. Bubliny.
  33. Siesta.
  34. Glossa k známému verši Hálkovu.
  35. Okovy.
  36. Krajiny.
  37. Dne 6. července.
  38. Černá tůně.
  39. V bezvětří.
  40. Píseň tuláka.
  41. Pohádka o zrnku prachu.
  42. Satyr v mříži zámeckého parku.
  43. Lekce botanická.
  44. Moudrost orientálská.
  45. Dívka a sfinga.
  46. Dětská píseň o Řípu.
  47. Úspěch.
  48. Madrigal.
  49. Bída.
  50. Žaponerie.
  51. Marnost nad marnost.
  52. Šťastně milujícím.
  53. Polabině.
  54. Siesta v září.
  55. Jeseň.
  56. Všední život.
  57. Causerie večerní.
  58. Sen.
  59. První vráska.
  60. Fragmenty kosmické.
  61. V šťastné chvíli.
  62. V tuše jeseně.
  63. Na strništi.
  64. Malý román.
  65. Sám divím se...
  66. Intermezzo noční.
  67. U Labe.
  68. Omnia mea...
  69. Mrtvé lásce.
  70. Hymny.
  71. „Dante“.
  72. Starý obraz.
  73. I. Hloub a výš.
  74. II. Parmské fialky.
  75. III. Filosofie naší lepší společnosti.
  76. IV. Myšlenky.
  77. V. Svědci.
  78. VI. Jdou lidé spat...
  79. VII. Kohout v městě.
  80. VIII. Vánoce smutných.
  81. IX. Šeptáno do ucha.
  82. X. Mlhavá neděle.
  83. XI. Svému sonetu.
  84. XII. Poslední.
  85. Tucha probuzení.
  86. Samé hračky.
  87. Děti jdou spat...
  88. Blaho – smutek.
  89. Kdos v noci zpíval...
  90. Symposion.
  91. Bílý bez.
  92. Poměry.
  93. Průvodní motiv.
  94. Melodie.
  95. Epitaf.
  96. Xav. Dvořákovi za připsání jeho knihy „Meditace“.
  97. Fatalismus.
  98. Maxu Švabinskému, když mne portretoval.
  99. Poslední cigareta.
  100. Měsíc.
  101. Bajka.
  102. Oči dětí.
  103. Bohatýr.
  104. Rozdíly.
  105. Dobrá zábava.
  106. Satyr.
  107. Nemesis.
  108. Jisté chvíle.
  109. Konec všeho.
  110. „Odysseus“.
  111. Mladým.
  112. Však zítra...
  113. Mé dílo.
  114. Svou knihu srovnal jsem a zamyslil se nad ní.
  115. Zas básně! – Nač těch zapotřebí,
  116. Já čekal to – dík za to slovo,
  117. Což ale ty víš, co je žití?
  118. Chcem pouze nitro básníkovo
  119. A nových pěvců řad přede mnou vstává denně,
  120. Ach, lidskost! – Svaté nám vždy toto bude heslo,
  121. Když na Brockenu starý Coleridge stál,
  122. Ó sugesce!
  123. Znám starý citát ten – „Kvas kalí se a bouří,
  124. Ach, odpouštět je sladké! Tolstoj s Kristem
  125. Od věků k věkům v prastaré pouti své
  126. Dnes o mně mlčí se... Co na to říci mohu?
  127. Dost myšlenek a dum. – Duch k novým břehům chvátá,
  128. Tomu, jenž píše pod značkou M–s. V–s.