Starý obraz.

Jaroslav Vrchlický

Starý obraz.
Ve chmurné jizbě, v celi klášterní, kam slunce mdlý svit zapad’ mřížemi, stůl velký pokryt černým suknem stál a na něm nahá žena ležela. Ta žena spala, bujným ručejem přes mramor plecí zlatý splýval vlas, a černý mnich stál nad ní jako stín, na boky její nahé, kvetoucí si knihu položil a čet’ a čet’... Co četl as? Jak pusta byla zem a od počátku bylo slovo pouze, čet’ o ráji a stromu poznání, čet’ o potopě a čet’ o Sodomě, čet’ Boha soud na touto nahou ženou? A ona spala, moh’ jsi vidět krev, jak táhla tenkou spletí modrých žil, jak vřela v spánku zlatem nahnědlým a zvedala prs v sladkém oddýchání. Mnich stále čet’ – a venku ruch a shon a kroky z dálky, zvonu hlasný třesk na hory volá. – Je to soudu hlas? 125 Ó umělče, jenž nad svůj ideal bdíš do noci v svou dumu pohřížen, zda nejsi jak ten holohlavý mnich? Čteš ustavičně – kolem život bouříbouří, čteš dál a dál, zní hóry, soudu hlas, ty’s nedočet’ – a žena – ta spí dál. 126
Básně v knize Pavučiny:
  1. V lebky koutě zavěšený
  2. Musím!
  3. Elegie.
  4. Suspiria. I.
  5. II.
  6. Slovo.
  7. Divoká jízda.
  8. Co srdce cítí...
  9. V zlatém dešti.
  10. Trpět...
  11. Divný host.
  12. Když starý strom...
  13. Sloky o štěstí.
  14. Co zbude.
  15. Někdy...
  16. Duo.
  17. Píseň.
  18. Krvácí...
  19. Sen.
  20. Naladění.
  21. Bývalému příteli.
  22. Do dálky!
  23. Chtít zapomenout!
  24. Umdlená křídla.
  25. Oda polemická.
  26. Kukačka.
  27. Myšlénky.
  28. Cestou.
  29. Quies.
  30. Literární polemiky.
  31. Moudrost.
  32. Bubliny.
  33. Siesta.
  34. Glossa k známému verši Hálkovu.
  35. Okovy.
  36. Krajiny.
  37. Dne 6. července.
  38. Černá tůně.
  39. V bezvětří.
  40. Píseň tuláka.
  41. Pohádka o zrnku prachu.
  42. Satyr v mříži zámeckého parku.
  43. Lekce botanická.
  44. Moudrost orientálská.
  45. Dívka a sfinga.
  46. Dětská píseň o Řípu.
  47. Úspěch.
  48. Madrigal.
  49. Bída.
  50. Žaponerie.
  51. Marnost nad marnost.
  52. Šťastně milujícím.
  53. Polabině.
  54. Siesta v září.
  55. Jeseň.
  56. Všední život.
  57. Causerie večerní.
  58. Sen.
  59. První vráska.
  60. Fragmenty kosmické.
  61. V šťastné chvíli.
  62. V tuše jeseně.
  63. Na strništi.
  64. Malý román.
  65. Sám divím se...
  66. Intermezzo noční.
  67. U Labe.
  68. Omnia mea...
  69. Mrtvé lásce.
  70. Hymny.
  71. „Dante“.
  72. Starý obraz.
  73. I. Hloub a výš.
  74. II. Parmské fialky.
  75. III. Filosofie naší lepší společnosti.
  76. IV. Myšlenky.
  77. V. Svědci.
  78. VI. Jdou lidé spat...
  79. VII. Kohout v městě.
  80. VIII. Vánoce smutných.
  81. IX. Šeptáno do ucha.
  82. X. Mlhavá neděle.
  83. XI. Svému sonetu.
  84. XII. Poslední.
  85. Tucha probuzení.
  86. Samé hračky.
  87. Děti jdou spat...
  88. Blaho – smutek.
  89. Kdos v noci zpíval...
  90. Symposion.
  91. Bílý bez.
  92. Poměry.
  93. Průvodní motiv.
  94. Melodie.
  95. Epitaf.
  96. Xav. Dvořákovi za připsání jeho knihy „Meditace“.
  97. Fatalismus.
  98. Maxu Švabinskému, když mne portretoval.
  99. Poslední cigareta.
  100. Měsíc.
  101. Bajka.
  102. Oči dětí.
  103. Bohatýr.
  104. Rozdíly.
  105. Dobrá zábava.
  106. Satyr.
  107. Nemesis.
  108. Jisté chvíle.
  109. Konec všeho.
  110. „Odysseus“.
  111. Mladým.
  112. Však zítra...
  113. Mé dílo.
  114. Svou knihu srovnal jsem a zamyslil se nad ní.
  115. Zas básně! – Nač těch zapotřebí,
  116. Já čekal to – dík za to slovo,
  117. Což ale ty víš, co je žití?
  118. Chcem pouze nitro básníkovo
  119. A nových pěvců řad přede mnou vstává denně,
  120. Ach, lidskost! – Svaté nám vždy toto bude heslo,
  121. Když na Brockenu starý Coleridge stál,
  122. Ó sugesce!
  123. Znám starý citát ten – „Kvas kalí se a bouří,
  124. Ach, odpouštět je sladké! Tolstoj s Kristem
  125. Od věků k věkům v prastaré pouti své
  126. Dnes o mně mlčí se... Co na to říci mohu?
  127. Dost myšlenek a dum. – Duch k novým břehům chvátá,
  128. Tomu, jenž píše pod značkou M–s. V–s.