Kvetoucím hlohem.

Jaroslav Vrchlický

Kvetoucím hlohem.
Kvetoucím hlohem kdysi šel jsem z jara, to bylo podél úzké stezky vůně! Pan velký zíral z bílých květů tůně, a v jeho oku báje Vesny stará. Nad lesy lehká vznášela se pára, jak velká perla nebes na koruně se bledý měsíc chvěl, duch, který stůně, a přec v něm oheň zašlých věků hárá. Tím hlohem zkvetlým bylo všecko bílé, stráň, stezky, pole, ba i v páry roušce i v měsíce té zmírající síle Předpřed slunce vzchodem tento úběl svítil, až děs mne zchvátil, jak bych v slední zkoušce o vlastní já se v bílé bezdno řítil. 39

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický