Tůně.

Jaroslav Vrchlický

Tůně.
Víc nežli mohutná svým tokem řeka, nesoucí slunce zlaté na svém lůně, mne vábí odlehlé a skryté tůně, jich šer a přítmí, bahnem tráva měkká. V nich pouze měsíc mlžný háv svůj svléká, jen bukač zahýká, kde třtina stůně, a leknínová, opojivá vůně vlá z hloubky, která na svou obět čeká. Jen povrch hravý, střídavý a plachý kolébá řeka – tůň ta nepohne se, však v hloubi divů otvírá se brána. Pod ticha maskou tajné vrou zde strachy, děs, úzkost zabloudilých v tmavém lese... Ó srdce zdeptaná a zneuznaná! 46

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický