Tůně.

Jaroslav Vrchlický

Víc nežli mohutná svým tokem řeka, nesoucí slunce zlaté na svém lůně, mne vábí odlehlé a skryté tůně, jich šer a přítmí, bahnem tráva měkká. V nich pouze měsíc mlžný háv svůj svléká, jen bukač zahýká, kde třtina stůně, a leknínová, opojivá vůně vlá z hloubky, která na svou obět čeká. Jen povrch hravý, střídavý a plachý kolébá řeka – tůň ta nepohne se, však v hloubi divů otvírá se brána. Pod ticha maskou tajné vrou zde strachy, děs, úzkost zabloudilých v tmavém lese... Ó srdce zdeptaná a zneuznaná!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

116. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  2. ŠKEBLE. (Otakar Mokrý)
  3. báseň bez názvu (Karel Leger)
  4. Opuštěné lomy. (Antonín Sova)
  5. Mlha. (Adolf Heyduk)
  6. V skalách. (Jan Červenka)
  7. Červencová noc. (Adolf Heyduk)
  8. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  9. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  10. Země. (Julius Zeyer)