Jacobsen.

Jaroslav Vrchlický

Jacobsen.
K dnu všeho ať již vědou nebo vírou, však nejlíp se tam poesií vnikne, vždy z pravdy jádra smrtící jed stříkne, v sled výkřik smrti zazní každou lyrou. Však sladčej umírá se, pouští šírou jde lehčej se, a spíš si člověk zvykne, sny krásné tak hned život nezakřikne, v sled krása všeho nejlepší jest mírou. Jen vidět všecko, jako ty jsi viděl, jen radost míti z květiny i mráčku, jen štěstí v každém snu, jenž letí skrání. Pak netřeba, bych za život se styděl, rád odhodím jej jako prázdnou hračku, až přijde těžké, těžké umírání. 62

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický