Jacobsen.

Jaroslav Vrchlický

K dnu všeho ať již vědou nebo vírou, však nejlíp se tam poesií vnikne, vždy z pravdy jádra smrtící jed stříkne, v sled výkřik smrti zazní každou lyrou. Však sladčej umírá se, pouští šírou jde lehčej se, a spíš si člověk zvykne, sny krásné tak hned život nezakřikne, v sled krása všeho nejlepší jest mírou. Jen vidět všecko, jako ty jsi viděl, jen radost míti z květiny i mráčku, jen štěstí v každém snu, jenž letí skrání. Pak netřeba, bych za život se styděl, rád odhodím jej jako prázdnou hračku, až přijde těžké, těžké umírání.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

455. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  2. LISTOPAD (Jiří Mahen)
  3. IMPROMPTU. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Mladý pán. (Bohdan Kaminský)
  5. Rada na cestu. (Josef Wenzig)
  6. a přece... (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Po Hamletu (Otokar Fischer)
  8. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  9. KOLEJE. (Čechoslav Ostravický)
  10. Jen stébla žlutá spadla mi do cesty, (Josef Holý)