Jen stébla žlutá spadla mi do cesty,

Josef Holý

Jen stébla žlutá spadla mi do cesty, jež vítr hravý náhodou sem snes přes mez života sladkými šelesty, a sen můj úchvatný v temnoty věčné kles, klopýt jsem zmatený očima vábivé nevěsty. Jsou pravdou přece ta slova zastaralá, že život náš, štěstí, třtinou jest větrem se klátící, než žijeme dál s přetvářkou veselé na líci, a ústa, jež promluví – lhala! řeknou, lhala! Žijeme břichu, nuž je dobře tak, nejlíp je věru s dneška na zítřek, kolejí ujetou dál, a starý signál dává vlak. Potopa nepřijde už – eh! žijem, a žádné: co pak? Pořád stejnou hraje kolovrátek: Duch náš mezi shnilý brak.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

289. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LISTOPAD (Jiří Mahen)
  2. SLOKY PRO SEBE (Antonín Sova)
  3. STARÁ PÍSEŇ (Jiří Mahen)
  4. V agonii. (Milan Fučík)
  5. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  6. Píseň cestaře. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  8. VEČERNÍ TOUHY. (Adolf Červinka)
  9. PO TMĚ SE STESKLO MI... (Viktor Dyk)
  10. POPĚVEK. (Josef Merhaut)