VEČERNÍ TOUHY.

Adolf Červinka

Vždy večer, když už ztichnou lada, a vlak se žene po hrázi, z mých rukou kniha, péro padá, má duše v dál jej provází. To k Praze vždycky letí zlaté, ba letí – není míchaný – kam sny mé plakat chodíváte, kam zrak můj bloudí ztrhaný. A dumám, jak hřmí noční plání, jak dýmá kolem lesů, měst, a nad ním tichou nebes bání zář klidná plane zlatých hvězd. Pak v tunel kterak zmizí černý a v hlučné vjede nádraží, kde expresů dav čeká věrný, jenž kufry v Prahu rozváží. Ó kdybych mohl v onu chvíli, jež pobouří vždy nervy mé, na vlak ten skočit, pryč jenž pílí, zde člověk žití prodříme! V to sladké město, plné jasu, kde lehce bol se setřese, kde gigrlat lze poznat krásu, a dívky ryzí secesse! Tam láska večer zkvetá svěží, a mnohá dívčí kyne líc, co tady venku každý leží a pes jen vyje na měsíc!

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

2. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ruské lokomotivy. (Ferdinand Písecký)
  2. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  3. NOCTURNO (Viktor Dyk)
  4. LISTOPAD (Jiří Mahen)
  5. SMUTNÉ VEČERY. (Otakar Auředníček)
  6. LESEM. (Ferdinand Tomek)
  7. V DEŠTI. (Adolf Červinka)
  8. PÍSEŇ (Viktor Dyk)
  9. PO TVÉM ODJEZDU (Vladimír Frída)
  10. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)