SLOKY PRO SEBE

Antonín Sova

Nevidím denní život sám, jen to, co zve mne, co mne volá, to, kam se vroucně podívám, co svrchu zpívá, pláče zdola. Co jednou uzřím, ztrácím zas. Leč nesčetně co zřel jsem z mláda, se skládá v sen a na obraz duchovní barvy lehce spřádá. Můj verš je chodci přístřešek, dá večer klid a výhled z rána. Ač dnešní, není pro dnešek a poutníkům je k zítřku brána.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

280. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LISTOPAD (Jiří Mahen)
  2. PO TMĚ SE STESKLO MI... (Viktor Dyk)
  3. DEN ZA DNEM. (Zikmund Winter)
  4. Jen stébla žlutá spadla mi do cesty, (Josef Holý)
  5. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  6. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  7. POLOSEN (Božena Benešová)
  8. V agonii. (Milan Fučík)
  9. VEČERNÍ TOUHY. (Adolf Červinka)
  10. letovisko (Stanislav Kostka Neumann)