Lamartine.

Jaroslav Vrchlický

Lamartine.
Hle, po jezeře táhne labuť snivá! Tak čistá, bílá, sotva vodu zčeří, a táhne mezi rozkvetlými keři, a jako harfa Aiolova zpívá. Jak duchů zpěv to v tvoji duši splývá, ta děckem je zas, miluje a věří, je čista jako ptáka toho peří, a hvězdě v mraku jako sestře kývá. To poesie číše vrchovatá! Ó pij z ní, dokud můžeš, v květu mládí, a sedneš velký, silný mezi bohy! V tom Mefisto již za tvou stopou chvátá. „To krásný pták, ta labuť,“ šeptat pádí, „však na její jen nedívej se nohy!“ 64

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický