Lamartine.

Jaroslav Vrchlický

Hle, po jezeře táhne labuť snivá! Tak čistá, bílá, sotva vodu zčeří, a táhne mezi rozkvetlými keři, a jako harfa Aiolova zpívá. Jak duchů zpěv to v tvoji duši splývá, ta děckem je zas, miluje a věří, je čista jako ptáka toho peří, a hvězdě v mraku jako sestře kývá. To poesie číše vrchovatá! Ó pij z ní, dokud můžeš, v květu mládí, a sedneš velký, silný mezi bohy! V tom Mefisto již za tvou stopou chvátá. „To krásný pták, ta labuť,“ šeptat pádí, „však na její jen nedívej se nohy!“

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

168. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Báň zelená... (Růžena Jesenská)
  2. Ký div, že básník často v knize svojí, (Jaroslav Vrchlický)
  3. Mladá dívka. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Labuť. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Anděl života. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Světlá duma. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Moře. (Jaroslav Vrchlický)
  8. MĚSÍCI. (Otakar Auředníček)
  9. III. „Jehož Jsi, Panno, porodila!“ (Xaver Dvořák)
  10. Je chvíle tichého snění... ( K. Egor)