Jak starou plachtu rybářského člunu
svit jitra zbarví čaruplnou září,
že zaskvěje se bílá, jarem skvoucí,
jak zářné křídlo báječného ptáka:
tak oblévá též truchlivý můj život
sny, nadšením a poesie jasem
sám otec světla!
Noc usnula juž kdesi na dně moře,
a hvězdy dávno zhasly v tmavých stínech,
jak světlošky, jež v černé vlasy dívčí
svál večer prodchnut oranžovou vůní.
Kraj spal a obzor hořel tuchou jitra,
a mezi vodami a mezi nebem
cos vznášelo se jako tichá hudba
a táhlo nad vlnami. Náhle z břehu
z tmy rákosí pták velký vzlétl k nebi,
nad sníh bělejší plála jeho peruť,
nad struny harfy zvonila mu peruť,
když rozepjav ji v azur nekonečný
se vznášel výš a výše, teď už malý
jak mořská vlaštovice, stále menší
jak bílá růže, menší, vloček sněhu
juž rozplýval se v nekonečnu nebes.
Jen mezi vodami a mezi nebem
zněl tichý, sladký, bájný, čaruplný
tón rajských jeho křídel dál a stále.
Let nad vodami, pravil k vlnám: Spěte!
let k rákosí a pravil k zemi: Vzbuď se!
let nad mou skráň, děl k hrudi mojí: Zaplaň!
Kam letěl pták ten? Zdaž to labuť byla,
jež střásajíc noc tmavou s bílých křídel,
se vznesla v azur pozdraviti slunce?
Či duše matky země, staré země
se vzpjala v těle ptáka, aby výše,
kde světla odvěké se prýští zdroje,
dech života zas vssála v svoje žíly,
by v tichém šeru jitra zahleděla
se dolů v chvíli sladké, tklivé něhy
na zlaté klasy a na šumné stromy,
na ocean, jenž stříbrnou svou paží
ji věky věren objímá a hlídá?
Či vlastní srdce moje vzletlo k nebi
a zatoužilo po své první vlasti
a ptákem vzlétlo, by jak růže bílá
na ňadra boha kleslo, v zlatý oblak
jenž zahalený dřímá ukolébán
svých světů nekonečnou harmonií,
a vzpomnělo mu tichou svojí vůní,
že posud v hloubi prostoru se vznáší
dceř jeho nejdražší, již v lásce stvořil
a zapomenul, stará, svatá země?
Já hleděl posud vzhůru, kde se ztratil
ten báječný pták, zvučný herold jitra,
mé oko, dříve zakaleno smutkem,
teď plálo blahem, ret, jenž kletbou chvěl se,
po smutné noci jásal téct a žehnal.
Čím jest mi život? Což jej neoblévá
víc nežli samu první zoři jitra
sny, nadšením a jasem poesie
sám otec světla?