Labuť.

Jaroslav Vrchlický

Labuť.
Jak starou plachtu rybářského člunu svit jitra zbarví čaruplnou září, že zaskvěje se bílá, jarem skvoucí, jak zářné křídlo báječného ptáka: tak oblévá též truchlivý můj život sny, nadšením a poesie jasem sám otec světla! Noc usnula juž kdesi na dně moře, a hvězdy dávno zhasly v tmavých stínech, jak světlošky, jež v černé vlasy dívčí svál večer prodchnut oranžovou vůní. Kraj spal a obzor hořel tuchou jitra, a mezi vodami a mezi nebem cos vznášelo se jako tichá hudba a táhlo nad vlnami. Náhle z břehu z tmy rákosí pták velký vzlétl k nebi, nad sníh bělejší plála jeho peruť, nad struny harfy zvonila mu peruť, když rozepjav ji v azur nekonečný se vznášel výš a výše, teď už malý jak mořská vlaštovice, stále menší jak bílá růže, menší, vloček sněhu juž rozplýval se v nekonečnu nebes. Jen mezi vodami a mezi nebem zněl tichý, sladký, bájný, čaruplný tón rajských jeho křídel dál a stále. 155 Let nad vodami, pravil k vlnám: Spěte! let k rákosí a pravil k zemi: Vzbuď se! let nad mou skráň, děl k hrudi mojí: Zaplaň! Kam letěl pták ten? Zdaž to labuť byla, jež střásajíc noc tmavou s bílých křídel, se vznesla v azur pozdraviti slunce? Či duše matky země, staré země se vzpjala v těle ptáka, aby výše, kde světla odvěké se prýští zdroje, dech života zas vssála v svoje žíly, by v tichém šeru jitra zahleděla se dolů v chvíli sladké, tklivé něhy na zlaté klasy a na šumné stromy, na ocean, jenž stříbrnou svou paží ji věky věren objímá a hlídá? Či vlastní srdce moje vzletlo k nebi a zatoužilo po své první vlasti a ptákem vzlétlo, by jak růže bílá na ňadra boha kleslo, v zlatý oblak jenž zahalený dřímá ukolébán svých světů nekonečnou harmonií, a vzpomnělo mu tichou svojí vůní, že posud v hloubi prostoru se vznáší dceř jeho nejdražší, již v lásce stvořil a zapomenul, stará, svatá země? Já hleděl posud vzhůru, kde se ztratil ten báječný pták, zvučný herold jitra, mé oko, dříve zakaleno smutkem, 156 teď plálo blahem, ret, jenž kletbou chvěl se, po smutné noci jásal téct a žehnal. Čím jest mi život? Což jej neoblévá víc nežli samu první zoři jitra sny, nadšením a jasem poesie sám otec světla?
Básně v knize Co život dal:
  1. Panský dvůr.
  2. Krajina.
  3. Samota.
  4. Lesní motiv.
  5. Vánoce.
  6. Pláně.
  7. Večerní jízda.
  8. Cestou k přívozu.
  9. Pastel.
  10. Motiv z Křivoklátu.
  11. Na vsi v zimě.
  12. Šumavské motivy.
  13. Večery na horách.
  14. Ex voto.
  15. Zázračný květ.
  16. Vyznání.
  17. Píseň nad hlubinou.
  18. Sloky na jaře.
  19. Večer.
  20. Zábřesk.
  21. Snění.
  22. Serenada.
  23. Tak půjdem spolu...
  24. Vrásky.
  25. Co dotkly se mé rty...
  26. Láska a smrt.
  27. Tři sloky.
  28. Pro vždy.
  29. Tvůj úsměv.
  30. Tvůj pohled.
  31. Illuse.
  32. Samotář.
  33. Ofelie.
  34. Polní kvítí.
  35. Dle přírody.
  36. Vox populi.
  37. Z ulice.
  38. Ballada z roku tisíc sedm set a několik.
  39. Dítě.
  40. Legenda.
  41. Švandovy dudy.
  42. Giotto a duše.
  43. Soucit.
  44. Idyla ze hřbitova.
  45. Během roku.
  46. Modlitba k mrtvému dítěti.
  47. Fragment.
  48. Bohdanu Jelínkovi.
  49. Ke dni 19. srpna 1874.
  50. Příteli Fr. Prokešovi.
  51. Smutný večer.
  52. List ze hřbitova.
  53. Útěcha.
  54. Jarní píseň na hrobech.
  55. Svým snům.
  56. Poupata.
  57. Až doma!
  58. Z cest.
  59. Metamorphosy.
  60. Probuzení.
  61. Sloky.
  62. Podzimní motiv.
  63. Tucha minulosti.
  64. Píseň.
  65. Symbol.
  66. Co jsem v bouři zpíval.
  67. Hic sunt leones.
  68. Causerie jarní.
  69. Longfellow.
  70. Prosba k jaru.
  71. Z jara.
  72. Soše Narcissa.
  73. Prosba.
  74. Za hvězdných nocí.
  75. Píseň.
  76. Allegorie.
  77. Hovor s duší.
  78. Noc.
  79. To dávno juž...
  80. Zimní jízda.
  81. Hymna.
  82. Zapomnění.
  83. Vzpomínka z jihu.
  84. Mizící loď.
  85. Říjen na moři. Večer.
  86. Labuť.
  87. Večer v Paříži.
  88. Notre-Dame a la Morgue.
  89. Skizza z předměstí.
  90. Kopistům v Louvru.
  91. Idylla z Luxembourgu.
  92. Pod svítilnou Diogena v St. Cloud.
  93. Bohdanu Záleskému.
  94. Polské hroby na hřbitově Montmartre.
  95. Polákům v Paříži.
  96. Disticha.
  97. Šumavská idylla.
  98. Apenninská idylla.
  99. báseň bez názvu