Smutný večer.

Jaroslav Vrchlický

Smutný večer.
I. I.
 Sám v krajinu se dívám zasněženou; jak bolest v srdce mlha padá k zemi, jak mraky nebem duší sny se ženou a teskno, smutno je mi! Sám v krajinu se dívám zasněženou. Žár v krbu vzplál – teď zase dohořívá, a z koutů plaší stíny v divém reji; teď zase tma, a v moje okno dívá se celý pustý kraj tím příšerněji. Tu hřbitovní zeď, tam suchý strom kývá – žár vzplál a dohořívá... A vítr hvízdnul zasněženým dolem tak chladně, ostře, až to jelo kostmi... ha! to smrt jela kolem a vzpomněla mi, že jsme v světe hostmi, jenž touhou žijí, umírají bolem. A vítr hvízdnul zasněženým dolem. A černé stíny táhnou od hřbitova, a jest mi, jakbych ztratil všecky známé, jak v útěchu bych neměl vzdechu, slova, ni naděje, co úsměvem nás klame a slzou těší znova. 97 Jak oko strhané když v sloupu stojí, se měsíc dívá v propasť mraků temnou – Ó anděle mých písní! v žití boji nechť bol mne schvátí, sbělí kadeř moji, jen ty, jen ty buď se mnou! Žár v krbu vzplál a zase dohořívá, mha padá k zemi, víc a víc se stmívá... II. II.
 Kde jsou ty písně, které zněly, když přišel mládí, lásky čas? Hle na vlasech, jež dřív se tměly, i na srdcích teď sníh se bělí, lesk očí i lesk číší zhas’. Vše mine; pouze hvězdy svítí vždy lhostejně i nad rovy... A život? Hrst uschlého kvítí, jen dutý smích, jenž z bezdna zní ti, jen nic, jež věčnost osloví. III. III.
 Když v pustých ulicích juž zvony znějí a v kalužích jak prasklých zrcadlech lamp svity matně se a plaše chvějí; 98 Kdykdy vlhko tmou na opryskalých zdech jak stříbro plá a v kapkách dolů splývá, a ospalými stromy táhne vzdech; Kdykdy mlhou mnohé malé okno kývá pod střechou v mansardě, kde teplo již a samovar o závod s krbem zpívá; Jakjak mnohé srdce nesouc velkou tíž si zavzdychne: „Nač toto žití celé, když každý krok jde v nic, jde k hrobu blíž!“ A listí podjesení zkrvavělé do bláta padá pomalu a dále, a ulice jsou víc a více ztmělé. A tak to chodí včera, dnes a stále. 99
Básně v knize Co život dal:
  1. Panský dvůr.
  2. Krajina.
  3. Samota.
  4. Lesní motiv.
  5. Vánoce.
  6. Pláně.
  7. Večerní jízda.
  8. Cestou k přívozu.
  9. Pastel.
  10. Motiv z Křivoklátu.
  11. Na vsi v zimě.
  12. Šumavské motivy.
  13. Večery na horách.
  14. Ex voto.
  15. Zázračný květ.
  16. Vyznání.
  17. Píseň nad hlubinou.
  18. Sloky na jaře.
  19. Večer.
  20. Zábřesk.
  21. Snění.
  22. Serenada.
  23. Tak půjdem spolu...
  24. Vrásky.
  25. Co dotkly se mé rty...
  26. Láska a smrt.
  27. Tři sloky.
  28. Pro vždy.
  29. Tvůj úsměv.
  30. Tvůj pohled.
  31. Illuse.
  32. Samotář.
  33. Ofelie.
  34. Polní kvítí.
  35. Dle přírody.
  36. Vox populi.
  37. Z ulice.
  38. Ballada z roku tisíc sedm set a několik.
  39. Dítě.
  40. Legenda.
  41. Švandovy dudy.
  42. Giotto a duše.
  43. Soucit.
  44. Idyla ze hřbitova.
  45. Během roku.
  46. Modlitba k mrtvému dítěti.
  47. Fragment.
  48. Bohdanu Jelínkovi.
  49. Ke dni 19. srpna 1874.
  50. Příteli Fr. Prokešovi.
  51. Smutný večer.
  52. List ze hřbitova.
  53. Útěcha.
  54. Jarní píseň na hrobech.
  55. Svým snům.
  56. Poupata.
  57. Až doma!
  58. Z cest.
  59. Metamorphosy.
  60. Probuzení.
  61. Sloky.
  62. Podzimní motiv.
  63. Tucha minulosti.
  64. Píseň.
  65. Symbol.
  66. Co jsem v bouři zpíval.
  67. Hic sunt leones.
  68. Causerie jarní.
  69. Longfellow.
  70. Prosba k jaru.
  71. Z jara.
  72. Soše Narcissa.
  73. Prosba.
  74. Za hvězdných nocí.
  75. Píseň.
  76. Allegorie.
  77. Hovor s duší.
  78. Noc.
  79. To dávno juž...
  80. Zimní jízda.
  81. Hymna.
  82. Zapomnění.
  83. Vzpomínka z jihu.
  84. Mizící loď.
  85. Říjen na moři. Večer.
  86. Labuť.
  87. Večer v Paříži.
  88. Notre-Dame a la Morgue.
  89. Skizza z předměstí.
  90. Kopistům v Louvru.
  91. Idylla z Luxembourgu.
  92. Pod svítilnou Diogena v St. Cloud.
  93. Bohdanu Záleskému.
  94. Polské hroby na hřbitově Montmartre.
  95. Polákům v Paříži.
  96. Disticha.
  97. Šumavská idylla.
  98. Apenninská idylla.
  99. báseň bez názvu