Beethoven.

Jaroslav Vrchlický

Svět uspávala kdysi melodie k Metastasia sloce sladkomřivé. Svět změnil se, ve vášni ona divé o klenbu nebes žhoucím křídlem bije. Že člověk zápasí a tím jen žije, že myslí, cítí, chce, co nechtěl dříve, on, taji, přírodo! vesmíre, dive! vám našel řeč, jež sluje symfonie. Pryč s všemi pouty! hřmí to z každé noty a proudí to jak velké políbení, v němž setkaly se Ducha rty a Hmoty. Z obou se v oba velký život vlívá, plá, jásá, svítí, jiskří a se mění: tím vírem Neznámý kdos k nám se dívá.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

143. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CARMEN SYLVA. (Antonín Klášterský)
  2. Mé přání. (Julius Alois Koráb)
  3. Poesii. (Xaver Dvořák)
  4. Sloup Memnonův. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Hvězdy. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PÍSEŇ O HVĚZDÁCH. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Felice Bisazza. (Jaroslav Vrchlický)
  8. V. Zářící labuť vylétla (Jaroslav Vrchlický)
  9. NÁLADA. (Emanuel z Čenkova)
  10. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)