Beethoven.

Jaroslav Vrchlický

Beethoven.
Svět uspávala kdysi melodie k Metastasia sloce sladkomřivé. Svět změnil se, ve vášni ona divé o klenbu nebes žhoucím křídlem bije. Že člověk zápasí a tím jen žije, že myslí, cítí, chce, co nechtěl dříve, on, taji, přírodo! vesmíre, dive! vám našel řeč, jež sluje symfonie. Pryč s všemi pouty! hřmí to z každé noty a proudí to jak velké políbení, v němž setkaly se Ducha rty a Hmoty. Z obou se v oba velký život vlívá, plá, jásá, svítí, jiskří a se mění: tím vírem Neznámý kdos k nám se dívá. 76

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický