La bella mano.

Jaroslav Vrchlický

La bella mano. (Obraz Rossettiho.)
Za tapetu, jež mákem planým zkvetlá, si k oknu sedla v podletí své krásy, a rozpustila dlouhé, těžké vlasy jak bájnou clonu stkanou z tmy a světla. Co za svým snem kams v nekonečnost letla, v tom její ruka roztržitě hrá si s tou jemnou přízí, v které slunce jasy jen vlastní houštka v chaos vonný zhnětla. A v druhé ruce zrcadlo si drží, v něm patří na to jiskření a chvění, jež tryská ambrosickou kštic těch strží. A v divné, mystické sny ji to ladí, ta bílá ruka nervosní jak snění, co svítí zlatých vlasů na pozadí. 81

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický