La bella mano.

Jaroslav Vrchlický

Za tapetu, jež mákem planým zkvetlá, si k oknu sedla v podletí své krásy, a rozpustila dlouhé, těžké vlasy jak bájnou clonu stkanou z tmy a světla. Co za svým snem kams v nekonečnost letla, v tom její ruka roztržitě hrá si s tou jemnou přízí, v které slunce jasy jen vlastní houštka v chaos vonný zhnětla. A v druhé ruce zrcadlo si drží, v něm patří na to jiskření a chvění, jež tryská ambrosickou kštic těch strží. A v divné, mystické sny ji to ladí, ta bílá ruka nervosní jak snění, co svítí zlatých vlasů na pozadí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

458. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KDYŽ MĚSÍC ZÁŘÍ. (Adolf Brabec)
  2. Jarní večer. (Alois Škampa)
  3. Zeď vysoká se v bledém slunci třpytí, ( H. Uden)
  4. Moje píseň písní. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Quis ut deus? (Jaroslav Vrchlický)
  6. MÉ KYTAŘE. (Adolf Brabec)
  7. NEVĚSTA. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Cor meum Tibi! (Jaroslav Vrchlický)
  9. DĚVČE Z OBCHODU (Rudolf Illový)
  10. Mladá dívka. (Jaroslav Vrchlický)