Co’s dala mi...

Jaroslav Vrchlický

Co’s dala mi, to vždy jsi dala ráda, ať ruka to, jež jako požehnání se chýlí k mojí unavené skráni, kde chorých dum se honí mračná stáda. Ať říza, která s plných prsů padá, ať prs to sám, jejž neobsáhnu dlaní, ať pasu pružná vlna, jež se sklání a vzpíná, snad bouř mého nitra hádá. Buď požehnána za vše, zvláště ale za malé nožky, jež tak častokráte se namahaly pro mne cestou dlouhou. Buď požehnána za ty nožky malé, a za ty kolem oušek vlásky zlaté sny mými a mou nekonečnou touhou!

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

108. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Antonín Klášterský)
  2. APOSTROFA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Prolog. (Karel Hlaváček)
  4. Poslání Hviezdoslavovi. (Jaroslav Vrchlický)
  5. O Bože! jak jsem Tě miloval... (Adolf Heyduk)
  6. Sonet svatební. (Josef Svatopluk Machar)
  7. Pierina Ricci. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Ahasver na věži Eiffelově. (Jaroslav Vrchlický)
  9. KANDÍK PSÍ ZUB. (Antonín Klášterský)
  10. XXX. Prchne čas a prchne chvíle, zas tě budu mít, (Jaroslav Vrchlický)