Co’s dala mi...

Jaroslav Vrchlický

Co’s dala mi...
Co’s dala mi, to vždy jsi dala ráda, ať ruka to, jež jako požehnání se chýlí k mojí unavené skráni, kde chorých dum se honí mračná stáda. Ať říza, která s plných prsů padá, ať prs to sám, jejž neobsáhnu dlaní, ať pasu pružná vlna, jež se sklání a vzpíná, snad bouř mého nitra hádá. Buď požehnána za vše, zvláště ale za malé nožky, jež tak častokráte se namahaly pro mne cestou dlouhou. Buď požehnána za ty nožky malé, a za ty kolem oušek vlásky zlaté sny mými a mou nekonečnou touhou! 122

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický