Sedmispáči.

Jaroslav Vrchlický

Sedmispáči.
Tu pověst znáš, jak v cizí kdesi hoře si zdřimli pro věk bratři – sedmispáči; mně jest jak děcku, jež usíná v pláči, když líbám šíj tvou v ňadra tvá se noře. Snů líbezných tu táhne celé moře, ba sama láska duší mojí kráčí, šum zřídel, stromů slyším s písní ptačí, svou nudu zapomním i svoje hoře. Tak usnul bych na zlatém srdci tvém, spal celý věk, se nechtěl probuditi, tluk jeho byl by mojich veršů taktem. V něm život v souzvuk splýval by s mým snem, co bledý vlas tvůj, který zlatem svítí, by přes mou hlavu splýval kataraktem. 127

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický