Víc nežli jindy.

Jaroslav Vrchlický

Víc nežli jindy.
Víc nežli jindy dnes tě blízko cítím, tak stojíš za mnou, díváš se mi v pero, to vázne, jakby šotků malých stero mu hrálo na hrotu – Zda v sloku chytím, Coco šeptají? Strž duše mojí kvítím a hudbou plní, takže její šero se taví v řeku slunce, snů mých dcero, po které jdeš, bys vládla mojím žitím. Ó přijď! Však zůstaň státi po mém boku, buď dech mých ňader, křídlo mojí touhy, buď slzou víček, oka zřítelnicí! Dej, ať čtu spasení v tvém sladkém oku, a v život, bez tebe jenž plyne dlouhý, buď, když ne zorou – aspoň večernicí! 133

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický