Věčný podvod.

Jaroslav Vrchlický

Věčný podvod.
Ó, soudcem být, jak lehko se to řekne! Však bez viny kdo sám v tom boji stanul? Než naděješ se, v žalu srdce změkne a vítr soucitu tvou duší vanul. A pyšný soudce na stolci se lekne, hněv k nebi trysk’ a v chudé jiskře splanul, vše chápeš náhle, vše je v shodě pěkné, a slzí proud již s tvého oka skanul! Jsi podmaněn a souzen vlastní vinou, ret „mea culpa!“ dí, co tvář chce darmo do vrásek přísnosti se mračná halit. Však výčitka lká v srdci hudbou línou, tvá vlastní slabost poutá tebe v jarmo; bys jiné mohl, musíš sebe šálit. 155

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický