Z mdlé ruky...

Jaroslav Vrchlický

V sonetu zlatý prsten zasazovat svých myšlenek a citů drahokamy, jak dělník mdlý, kterému není známý cíl práce, přestávám své dumy snovat, chci lhostejně den ke dni pozorovat, jak hravě boří cizí ruka chrámy, jež pracně vztyčil jsem, nad ruinami chci sedět klidný. Nač se přetvařovat? Z mdlé ruky pero, štětec, dláto padá a histrion, jenž dlouhý večer celý rval kulisy, jde, ličidlo si smývá. Tam, poslední kde lavic tmí se řada, kýs potlesk ještě zní – již sál je ztmělý, co venku hvězdy žhnou a cvrček zpívá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

60. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Antonín Klášterský)
  2. Ahasver na věži Eiffelově. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Chléb. (Adolf Heyduk)
  4. Prolog. (Karel Hlaváček)
  5. NEBESKÁ HUDBA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. DVA SONETY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Co’s dala mi... (Jaroslav Vrchlický)
  8. Sonet. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Pierina Ricci. (Jaroslav Vrchlický)
  10. MÝLKA OSUDU. (Jaroslav Vrchlický)