Miranda.

Jaroslav Vrchlický

Miranda.
Jsou ovšem – jest jich málo – již také děti Štěstěny, jimž nebe všecko přálo, jdou žitím stále opřeny Oo rámě otce – děti, o rámě lásky později, dnem každým svátek světí, vždy v novém snu a naději. Přes každou bouři nese je čarovný plášť Prospera, strom každý pro ně třese, květ ráno a plod z večera. Jim do snů sladce zpívá hoch vzdušný, snivý Ariel, jim všady každý kývá, vše dá jim vůni, lesk i pel. Ba zloba, jež se šklebí, příšerný žravý Kaliban, 16 zří vzhůru k nim, co k nebi jich snivým kouzlem upoután, Jimjim v mládí hry a zpěvy, v sny plny poupat, kvítí, hvězd, v čas milenec se zjeví a vždycky to ten pravý jest. 17

Kniha Potulky královny Mab (1893)
Autor Jaroslav Vrchlický