Květinářka.
(Věnováno všem debutantkám divadelním.)
Milé, drahé, mladé dámy,
které štípla divná vosa,
pro divadlo nenasytná,
neúkojná, divá vášeň;
Vášeňvášeň, která nedá spáti,
stále v patách je vám s písní
o vavřínech, o potlesku,
o kytkách a slavověncích;
Vám tu drobnou anekdotu
s přáním zbožným připisuju,
aby všem ti krásní snové
splnily se, jak to psáno:
Byla slavná Rachel dítě
nepatrné, neúhledné,
bez forem a bez výrazu
v oku skoro apatickém.
Ale v ňadrech jaká sopka,
ale v duši jaká výheň,
21
ale v krvi jaké vření
po velké a ryzí kráse.
Přišla v šatečkách jen prostých
s tím svým okem apatickým
k Provostovi, podílníku
první světovládné sceny.
„S dovolením vaším, pane,
já chci hráti.“ – „Ano, k hraní
hodíte se, milá hračko.
Co pak byste chtěla hráti?
V obroučky anebo croket,
půlmíč chytat? – věru brzy
byste se mi udýchala,
hrajte slepou bábu raděj’,
Škatuleškatule, dál hejbejte se!“
Při tom drzým kynem ruky
ukazoval k dveřím v šklebu,
cynickém a urážlivém.
„Já chci hráti Hermionu,“
řekla tiše suchá Rachel.
„Hermionu? Znamenitě!
Jak jste si to vymyslila!
Poradím vám, milé dítě,
jako upřímný váš přítel,
podle vaší postavičky
buďte raděj’ květinářkou.
22
Na proutěný vemte talíř
fialky a petrklíče,
postavte se na roh ulic:
„Kupte za tři sous jenjen, pane!“
To vám bude lépe slušet,
nežli hráti Hermionu.“
Odvrátil se, nezřel ani
slzné perly v jejím oku.
Přešli dnové. – Sál jak nabit,
neznámá dne, Hermiona
vystoupí. Ztich’ známý ševel
po třech historických ranách.
Vystoupila suchá, malá,
hrála s onou sopkou v ňadrech,
s výhní v duši, apatické
oko bylo mořem blesků.
Hrála – ani nedohrála,
sálem bouřil hromný potlesk,
věnců déšť jí spadnul k nohám,
květů zalilo ji moře.
Udýchaná, rozjařená,
klonila se na vše strany,
aj, v tom zřela v zákulisí
Provosta – stál s mračnou tváří.
Usmála se. Hbitou ručkou
sesbírala vonné květy,
lístky lauru, větve palem
do tuniky řecké vzala.
23
Pak s tím vrchem vonných květů
graciosně sklonila se
k Provostovi – skoro klekla,
květů stoh mu nabízejíc.
„Poslechla jsem vaší rady,
stala jsem se květinářkou,
ovšem, než za tři sous dražší
jest mé kvítí, drahý pane!“
24