II.

Jaroslav Vrchlický

II.
Pod živůtkem tvým se hrozen nalívá, srdce, jistě vím, tam brzy zazpívá. Pod živůtkem tvým – jak rozpjal bych jej rád! Bože, co to zřím, jsou jablka to snad? Záře, lesk a sníh, to jasmín v lilje sprch’, jahůdky dvě z nich se derou na povrch. 88