SLOKY.

SLOKY.
Svit luny na podlaze leží tak hustě, jak když stříbro sněží. Jak andělů rty dýší růže a slavík zpívá, co jen může. Vše hvězdy v klínu houpá voda a ve všem štěstí, mír a shoda. Tak čarovná noc jistě byla, když paní má se narodila. A mdlými pláčem perutěmi ji andělové nesli k zemi. Jak od leknínu v hloubi vodní zář luny, neodešli od ní. Jak,Jak lilje když se vůní chýlí, vím, jistě elf tam usnul bílý: Tak pohlednu-li na své dítě, vím, v duši anděl spí jí skrytě. Jas jeho křídel na ní leží tak hustě, jak když stříbro sněží. 20