APOSTROFA.

Jaroslav Vrchlický

APOSTROFA.
Vy, kteří stínů ve závoji se vznášíváte před námi, a lákáte zpět k míru zdroji, proč lze nám z bídy tůně bezdné se dívat v oko vaše hvězdné jen mlhami, neb slzami? Jste duše těch, co v hrobě tlejí? či oněch, kteří přijdou v svět? Kdož ví? Jak chodce po šlépěji se sklání tráva a zas vstává, jak listí v zimě opadává neb svadlý květ, tak váš je let. Ó tajuplné, svaté stíny, ať ženy nebo andělé! kéž vždycky smír, ne výtku viny lze duši, unavené bděním, když zlekána k vám hledí s chvěním, číst nesměle vám na čele! 80