APOSTROFA.

Jaroslav Vrchlický

Vy, kteří stínů ve závoji se vznášíváte před námi, a lákáte zpět k míru zdroji, proč lze nám z bídy tůně bezdné se dívat v oko vaše hvězdné jen mlhami, neb slzami? Jste duše těch, co v hrobě tlejí? či oněch, kteří přijdou v svět? Kdož ví? Jak chodce po šlépěji se sklání tráva a zas vstává, jak listí v zimě opadává neb svadlý květ, tak váš je let. Ó tajuplné, svaté stíny, ať ženy nebo andělé! kéž vždycky smír, ne výtku viny lze duši, unavené bděním, když zlekána k vám hledí s chvěním, číst nesměle vám na čele!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

586. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  2. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  3. SLOKY. (František Kvapil)
  4. LUNĚ (Alfons Breska)
  5. PÍSEŇ K HVĚZDÁM. (Antonín Klášterský)
  6. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  7. PRAMEN. (František Taufer)
  8. BARVY (Antonín Sova)
  9. XI. NOCTURNO. (Josef Kuchař)
  10. ŽÁBY (Jan Opolský)