XI. NOCTURNO.

Josef Kuchař

Stín večera. V dál k horám plynou obláčky – – Já cítím upomínek teskné vlání z těch dávno mrtvých pomněnkových očí tvých – a k zemi kol se modrý soumrak sklání... Kdes v úkrytu opojnou vůní sálá květ a v blankyt plynou hvězdy, zlatí snové – a je mi, jakby z nich se odmýkaly vstříc mně dávno mrtvé oči pomněnkové. Hle, vzešel měsíc! – Šeří němým nad hřbitovem, kde přes zeď bílou řada truchlen kývá; tam z koutů těch se na mne zašlá minulosť tvým mrtvým pomněnkovým okem dívá. A v dáli zavolalo cos jak dětství hlas: věk mladý vstal a hlavou se mi točí, v báj kouzel spřádá mne a splývá v modrý sen – v tvé dávno mrtvé pomněnkové oči.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

398. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ K HVĚZDÁM. (Antonín Klášterský)
  2. SLOKY. (František Kvapil)
  3. Slza. (Xaver Dvořák)
  4. Duše. (Julius Alois Koráb)
  5. V LESE. (Josef Václav Sládek)
  6. Hvězdě. (Adolf Brabec)
  7. SEN O JARU POHLAVÍ (Antonín Sova)
  8. Večery snivé... (Boleslav L. Černý)
  9. JSEM KVĚT, jenž smrti žencem bude sťat, (Adolf Racek)
  10. II. LEKNÍNY. (Antonín Klášterský)