SLOKY.

František Kvapil

Hvězdy blýskly v mrak a tmou; vesmír zlatým křídlem svým sítě rozpjal nade mnou. Jako velké, žhavé oči paprsky v mou hruď se točí a pak mizí opět v dým. Myšlénky mé, plujte dál! Nic mé nitro nezčeří – mrtvé ticho, mrtvý žal a ta prázdná hloubka sivá dohaslým se zrakem dívá, steskům vašim nevěří. Kol nás dříme celý svět jako hřbitov bez mříží, v nekonečno, v před i zpět stále šíří se a krouží –: Co je člověk? Po čem touží, než smrt oči zaklíží? Lichý prach a pusté nic hledí k nám již ode všad: a jen bledá naše líc patří v ocean ten šera – dříve strast a muka sterá, a pak zasne každý rád. A když někdy přiletí s květnou jaro pověstí – šeptne o nás poupěti sladkou písní upomínky; pod drnem však již ni zmínky o životě, o štěstí!

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

376. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duše. (Julius Alois Koráb)
  2. V LESE. (Josef Václav Sládek)
  3. U MICHIGANU. (Josef Václav Sládek)
  4. PÍSEŇ K HVĚZDÁM. (Antonín Klášterský)
  5. XI. NOCTURNO. (Josef Kuchař)
  6. Slza. (Xaver Dvořák)
  7. V TIŠI. (Eliška Krásnohorská)
  8. Hvězdě. (Adolf Brabec)
  9. NAD KALÍŠKEM. (Irma Geisslová)
  10. Zaplaš je... (Albína Dvořáková-Mráčková)